Desatero pro práci (nejen) s mladým koněm

Koně jsou neuvěřitelná zvířata. Inspirativní, magická, tolerantní, chápavá, trpělivá. My lidé máme pocit, že bychom je měli pořád něco učit, ale je to naopak. Koně dokážou o životě naučit mnohem více nás.

Je na čase přestat vnímat přípravu koně jako trénink vedoucí k jeho vzdělávání. Mělo by se jednat spíše o oboustranný proces společného růstu, jezdce i koně. Naše chování ke koni se hluboce propisuje do jeho těla i duše. Ráda bych vás inspirovala pravidly, kterými se řídím při práci (nejen) s mladými koňmi.

Má to jen jeden nepříjemný háček. Ta pravidla jsou přísná hlavně pro jezdce, ne pro koně. Ale zaručuji vám, že díky nim vyrostete.

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit videoVždy povolit Youtube videa

1. Bezpečnost, konsistence, hranice

Bezpečnost koně a jezdce je vždy na prvním místě. Ráda poskytuji koním maximální možnou svobodu, a to i svobodu volby. Abych jim tuto svobodu mohla dát, musím si být ale jistá, že plně respetují hranice, které jsme si vymezili. Že těmto hranicím rozumí a že je se na jejich respekt k těmto hranicím mohu spolehnout. Svoboda a demokracie fungují pouze pokud obě strany důsledně dodržují stanovené dohody. Proto vždy začínám vymezením pravidel tak, abych zajistila co největší míru bezpečnosti pro sebe, koně i naše okolí. Hranice nebývá nutné vymezovat násilím, většinou postačí naprostá důslednost a neměnnost pravidel.
Pevné hranice pak nejsou omezením ani pro jednu stranu. Jsou naopak zárukou a jistotou, pevným bodem ve společné komunikaci. A hlavně se na nich dá bezpečně stavět.

2. Důvěra

Mezi pevně vymezenými hranicemi je nekonečný prostor pro důvěru. Důvěra ale musí být oboustranná. Nepřimějeme koně, aby nám věřil, pokud nevěříme my jemu. A pokud nevěříme ani sami sobě. Důvěru a vzájemný vztah budujeme při zdánlivě banálních úkonech, při základní manipulaci s koněm. Dávání ohlávky, vodění, čištění, vzájemné chápání komfortní zóny a osobního prostoru. A také dodržování stanovených pravidel za všech okolností. Důvěra je nesmírně křehká a koně mají skvělou paměť, na to nezapomínejte.

3. Klid

Pro koně je klid nejvyšší hodnota. Klid znamená bezpečí. Koně jsou nesmírně citliví k našim emocím a sami jsou velmi emocionální. Někteří své pocity hned projevují, jiní si je ukládají v sobě. Měli bychom koním připravit natolik bezpečné emoční prostředí, aby se nebáli projevit a vyjádřit svůj neklid i nesouhlas. Abychom jim to mohli dopřát, musíme být klidní hlavně my sami. Naučit se poznat a zvládat vlastní emoce, být stabilní, předvídatelní, nepodléhat náladám a frustracím a naši emoční nestabilitu řešit bez toho, aby zatěžovala koně.

Znakem emoční vyspělosti je, že dokážeme v klidu zvládnout i neklid toho druhého. Kůň, který má možnost fungovat v emočně stabilním prostředí se pak paradoxně dokáže lépe vyrovnat s nějakým nečekaným výkyvem jezdce, jako například náhlou nervozitou či smutkem. Pro skutečně autentický klid je důležité umět nashromážděná napětí, kterým se prostě v životě vyhnout nelze, uvolnit a zrelaxovat. Jinak se tato napětí kumulují, nabalují a pak se projeví například jako náhlý emoční výbuch, nebo fyzický problém.

4. Pozitivní myšlení

Vždy se snažte myslet pozitivně. Soustřeďte se na to, co koni jde, oceňte každou byť i jen minimální snahu, radujte se z jeho pokroků. Nedívejte se na trénink jako na soubor věcí, které nejdou podle vašich představ, ale jako na cestu, která se skládá z mnoha malých krůčků. Kůň nebude mít radost z práce, pokud ji nebude cítit z vás. I když se momentálně nedaří a kůň zareaguje jinak, než jste si představovali, stále mějte v hlavě pozitivní vizi výsledku, jaký chcete dosáhnout.

Nezabývejte se tím, co nevyšlo. Přepište si vzorec, který koni (a dost možná i vám samým) říká: „tohle se ti nepovedlo“ na „pojď, zkusíme to ještě lépe!“ Není důležité, aby kůň odcházel z jízdárny s nadrilovaným cvikem, ale zásadní je, aby odcházel s dobrým pocitem. Jenže tento pocit musí vycházet z nás a musí být opravdový.

5. Čtení mezi řádky

Koně neustále komunikují. Mezi sebou i s námi. Pořád vysílají signály, jenže spoustu z nich ignorujeme nerozpoznáme, nechápeme. Pochopíme, když se po nás kůň ožene nebo když se zašklebí. Ale už si tolik nevšímáme lekhého napětí v těle, neklidu v očích, mrkání, pohybů ušima, změn v dýchání, napětí huby. A právě tyto signály přichází první a jsou nejzásadnější. Koně se snaží dělat vše na nejjemnější úrovni, šetří energií, kterou by mohli potřebovat na únik před predátory. Pokud přistoupí k „výrazné“ komunikaci (právě třeba k náznaku útoku), znamená to, že nám spousta předchozích malých varování unikla.

My lidé máme bohužel tendenci si vše brát osobně a vztahovačně. Koně ale nekomunikují proto, aby nás naštvali, ale proto, že to tak skutečně cítí. Jejich chování bychom neměli potlačovat, ale naopak řešit a hledat příčiny. Měli bychom být schopni poznat nejmenší odchylky v chování koně, rozeznávat jeho náladu, bolest, nespokojenost. Sledovat známky napětí, stresu, uvolnění a co víc, reagovat na ně odpovídajícím způsobem.

6. Vnímat, chápat, reagovat

Sposta jezdců touží koním rozumět. Jenže když jim rozumět začnou, s velkým překvapením zjistí, že koně neříkají to, co si představovali. Koně jsou upřímní, dost často brutálně upřímní. Řeknou nám o nás věci, které jsme slyšet nechtěli, a pro naše ego bývá nesmírně náročné se s tím vyrovnat. Naším úkolem a zároveň velkou výzvou je, tyto informace přijímat, nebránit se jim, nezpochybňovat je, ale zpracovávat. Přijímat sdělení koní tak, jak jsou, i když se nám zrovna nehodí.

Jsou situace, kdy je prostě musíme dotlačit, kam potřebujeme. Třeba když potřebujeme nutně projít tam, kde se bojí, nebo když potřebujeme, aby strpěli nepříjemné ošetření. Nicméně vždy je třeba koni dát najevo, že ho chápeme, že ho vnímame, že mu rozumíme, i když v tu danou chvíli opravdu musíme trvat na svém. Pokud je to jen trochu možné, měli bychom udělat kompromis, dopřát koni delší přípravu, více času na zpracování situace a podobně. Komunikace musí být vždy otevřená a oboustranná.

7. Nikdy nenechte koně selhat

Nikdy nenechte koně selhat. Tato památná věta z knihy Somatopsychologie koní od Heleny Pokorové se mě hluboce dotkla už kdy jsem jí četla poprvé. Určitě jste slyšeli z úst zkušených koňáků, že koně nesmíte nechat vyhrát, že mu musíte ukázat, kdo velí, že vy jste pánem. Jenže co když to tak být nemusí? Co když jde s koněm pracovat tak, aby nemusel být zlomen, podroben, ponížen, zpracován, spoután a zdominován?

Výcvik koně se může obejít bez poražených. Vítězství neznamená, že někdo prohraje. Klidně to může být win-win situace, kdy vítězí obě strany, protože spolupracují ke vzájemné spokojenosti. Z každého tréninku by měl kůň odcházet jako vítěz, kterému se dařilo, který byl pochválen, který byl oceněn. Je na nás, na jezdcích, tréninky tímto způsobem koncipovat. Nejpřemýšlejte o cvicích, které kůň musí splnit. Plánujte a průběžně trénink uzpůsobujte tomu, aby kůň uspěl.

8. Přepisovat vzroce a nabízet řešení

Pokud potřebujeme upravit chování koně, není vhodné to činit pouhými zákazy. Pokud koni pouze zakážeme nevhodné chování a v tu samou chvíli mu nenaznačíme, jaké chování považujeme za vhodnější a pro něj výhodnější, pouze ho ženeme do kouta, čímž výrazně zvyšujeme pravděpodobnost, že zpanikaří a začne se bránit. S každým omezením musí jít v ruku v ruce návod, jak se ze situace v klidu dostat ven.

Přepisujte vzorce chování tak, že je budete nahrazovat vzorci jinými, pozitivními. Je-li to jen trochu možné, dopředu si promyslete, jak situaci vyřešíte. V konfliktech se snažte stále myslet pozitivně, nenechte se strhnout emocemi či strachem. Zůstaňte s koněm, nabízejte řešení, buďte jeho pevným bodem. Naučí se jistotu a klid hledat ve vás, bude spoléhat na vaše rady a váš úsudek a nebude tak nucen řešit krizové situace panicky.

9. Lepší nedotrénovat, než přetrénovat

Vždy trénujte pod možnosti koně. Fyzické vyčerpání je pro koně významný stresor. Jak by unavený utekl smečce vlků? Motivaci koně udržíme pouze pokud je trénink pozitivní, úspěšný a relativně krátký. Oprostěte se od myšlenky, že se musíte řídit hodinami. Řiďte se raději pocity. Některé dny bude kůň spolupracovat radostněji, jindy nebude čas na těžší cviky a někdy je lepší netrénovat vůbec. Dejte mu možnost vyjádřit se respektujte jeho názor. Nemůžete-li mu vyhovět, alespoň mu naznačte, že ho vnímáte a chápete a požádejte ho o shovívavost. Nezapomínejte, že méně bývá dost často více.

10. Dát čas

Čas je proti tobě pouze pokud spěcháš. Pokud jste omezeni časem, pokud koně připravujete v pevně stanovených časových rámcích, pokud musíte stihnout termíny či denně odjezdit 5 koní, velmi se snižuje pravděpodobnost, že koni dokážete dát, co potřebuje. Koně se časem neřídí, pro ně není rozhodující veličina. Jen my jsme zvyklí se k němu upínat a svoje úspěchy měřit v čase. Proto i mnoho sportovních disciplín se měří na čas.

Je-li kůň pro nás ale více partnerem než sportovním nářadím, měli bychom se řídit jeho hodinami. Dopřát mu tolik času, kolik jen potřebuje, netlačit výcvik podle tabulek, soutěží či podle ostatních jezdců, ale čistě podle toho, jak se kůň cítí. Nepokračovat dalším krokem, pokud s tím předchozím ještě není zcela sžitý a v pohodě. Trpělivost je kvalita, kterou při přípravě (nejen) mladých koní rozhodně využijete. Čas, který naženete, když něco uspíšíte, se nepochybně obrátí proti vám a daleko déle pak budete opravovat následky uspěchaného jednání a přehnaného tlaku. Neřiďte se časem, ale plně ho využívejte v rytmu vašeho koně.

---

O každém z těchto deseti bodů bychom mohli mluvit hodiny a hodiny. Pro účely toho to videa jsem samozřejmě musela dost věcí zestručnit a zjednodušit. Považuju je ale za naprosto zásadní, a proto se všem budeme detailně věnovat nejen v podcastech Nech se nést aneb o koních a lidech, ale zejména v kurzu Nech se nést světem koní tady na platformě Equikurzy.cz. Budu ráda, když se ke mě na této cestě přidáte.