Výcvik bez poražených aneb když obsedání nebolí

10.10. 20220

„Nikdy nenechte koně selhat.“ Tato věta z knihy Somatopsychologie koní od Heleny Pokorové mi neustále rezonuje v hlavě. Nikdy je nenechte selhat.

Při obsedání to platí hned několikanásobně. Práce s mladým koněm je pro mě téměř posvátný rituál. Rozdávají se při něm karty, se kterými bude kůň hrát celý život. A co víc, MY, jezdci, je rozdáváme. Je to neskutečná odpovědnost a měli bychom k tomuto procesu přistupovat s nejvyšší možnou úctou. Protože naše chování, náš přístup a naše schopnosti rozhodují o dalším životě koně, se kterým pracujeme.

Důvěra jako základní stavební kámen

Nejzásadnější fází celého obsedání je budování důvěry. Jistě všichni víme, že ztratit důvěru trvá jen pár vteřin, ale získat ji klidně týdny, měsíce i roky. Pokud pracujeme s mladým koněm, který neměl doposud s lidmi špatné zkušenosti, máme dobře nakročeno.

Důvěra jde ale vždy ruku v ruce se vzájemným respektem. Nastavení hranic a jejich důsledné dodržování na obou stranách je pro budování důvěry mnohem důležitější než uplácení pamlsky.

Začínáme tedy základní manipulací s koněm, čištěním a pomalu se řízeně dostáváme do složitějších a náročnějších situací, které se učíme překonávat spolu. Tyto situace mohou být již prvními kroky výcviku, ale o skutečném výcviku se můžeme bavit až od chvíle, kdy se s námi kůň začne cítit dobře. Poznáte to snadno. Po dlouhé době zdánlivé stagnace, opakování velmi základních cvičení do sebe najednou vše zapadne a kůň se začne učit raketovou rychlostí. Nic není problém, vše jde snadno. Protože si věříte. Pokud jste získali důvěru koně, vyhráli jste a samotné obsednutí už je pak jen otázkou několika jednoduchých, promyšleně navazujích postupů.

Když intuice potkává systém a logiku

Již proces budování vztahu a důvěry se neobejde bez notné dávky citu, vnímání a používání intuice. Období, kdy se mladému koni věnujete, ale přesto s ním ještě „nepracujete“ je skvělé využít právě k vlastnímu seberozvoji. Napojte se na koně, naučte se ho masírovat a uvolňovat, poslouchejte ho, vnímejte ho, komunikujte s ním, relaxujte.

Komunikaci nehodnotíme jako úspěšnou, když kůň dělá, co si přejeme. To není komunikace, ale manipulace. Komunikace je opravdová pouze pokud je otevřená, tedy když má kůň možnost nám sdělit, co má na srdci. I když se nám obsah jeho sdělení nehodí.

Když se vyzbrojeni superschopnostmi komunikace a intuice vnoříme do systematického a logického (třeba drezurního) výcviku, postupujeme najednou opravdu mílovými kroky. Čas, který jsme koni věnovali tím, že jsme na něj nespěchali, se nám mnohokrát vrátí.

Logika a systém je pro náš úspěch naprosto zásadní. Protože teprve pokud víme, kam jdeme, můžeme dorazit do cíle. Jinak se budeme jen potácet mezi cviky. Koně rádi následují, pokud jsou si jisti, že jejich vůdce ví, kam kráčí. Jestli něco doopravdy nesnáší, je to nejistota a zmatek.

Strašáci, bubáci a desenzitizace

Rozmohl se nám tu takový nešvar. Koně desenzitizovat uměle vytvořenými bubáky ve jménu budování odolnosti a důvěry. Ano, dostávat se s koněm do náročných situací a ty společně překovánat je pro budouvání vzájemného vztahu a důvěry zcela zásadní. Avšak důležité je slovo SPOLEČNĚ.

Pokud vytváříme pro koně náročné situace, vždy mu musíme nabídnout i řešení. „Strašení“ má posílit vzájemný vztah, ne koně děsit. Musíme mu být oporou a dát mu najevo, že situaci jsme schopni řešit společně a v klidu.

Podoporu nabízíme ve zdánlivých detailech:

vždy se postavíme mezi koně a předmět, kterého se bojí, nikdy ho nedáváme mezi nás; bráníme tím koni hledat v nás oporu a „schovat“ se za nás,
zachováváme klid, kůň stále sleduje naše reakce,
nikdy koně nedostáváme do stresu a paniky, podněty rozumně dávkujeme,
chválíme.

Odměny: ano či ne?

Na rovinu se přiznám, že nejsem příznivcem pozitivní motivace založené na pamlscích. Důsledná aplikace pozitivního podmiňování odměnami způsobuje, že koně ztrácí své přirozené chování. Jsou přeprogramováni na pamlsky.

Věřím, že existuje lepší cesta. Největší motivací a odměnou pro koně by měl být pocit spokojenosti, harmonie a uvolnění, který se mu dostává v naší blízkosti. Podstrčit pamlsek je snadné, ale stát se jezdcem, se kterým bude kůň chtít být „zadarmo“, to už je výzva.

Pamlsky používám, ale velmi střídmě a málokdy jsou součástí samotného výcviku. Nelíbí se mi, když se kůň soustředí na moje kapsy více než na mě. Nejčastěji koně odměňuji při uzdění či představování nějakých nezvyklých podnětů.

Jak se v tom zorientovat?

Intuice, systém, logika, důvěra a do toho všeho mladý kůň, který má svou hlavu. Na jednoho je to někdy trochu moc, není-liž pravda? Ale nezoufejte, v kurzu Nech se nést světem koní jsem pro vás připravila záchytnou síť. 🙂 Nenajdete tam sice přesnou kuchařku, kolik čeho na kolik kilo, protože každý kůň je jiný a každý jezdec je jiný. Kurz je ale plný inspirace, postupů a návrhů toho, jak s koňmi pracovat tak, abyste si sami dokázali sestavit trénikový plán, který vám a vašemu koni bude nejlépe vyhovovat.

V kurzu máte také možnost poslat na zhodnocení svá vlastní videa, klást doplňující otázky a navrhovat témata, která byste rádi probírali. Kurz je otevřený a stále přibývají nové a nové studijní materiály. Bohatý archiv s téměř stovkou videí je samozřejmostí.