Naučená bezmocnost

Naučená bezmocnost (learned helplessness) je psychický stav, kdy se jednotlivec na základě zkušenosti naučí, že nemá žádnou kontrolu nad nepříjemnými nebo bolestivými podněty a že jeho veškerá snaha se jim vyhnout je marná. Je bezmocný.

Nechce se vám číst? Poslechněte si PODCAST na téma Naučená bezmocnost.

Termín naučená bezmocnost byl definován v 60. letech 20. století na základě pokusů se psy. Tyto pokusy odhalily, že tvor, který propadne do naučené bezmocnosti ztrácí schopnost normálně reagovat na bolestivé podněty (přestává se snažit se jim vyhnout) a je silně ovlivněna i jeho schopnost učení. Často jeho rezignace dosáhne až takové míry, že nepříjemné podněty trpí i v případě, že by bylo možné ze situace uniknout. U pokusných zvířat ve stavu naučené bezmocnosti se objevovaly i přidružené zdravotní potíže (např. žaludeční vředy či úbytek váhy).

Tradiční výcvikové metody pro trénink koní jsou založeny na dominanci jezdce nad koněm a také stojí na uplatňování negativního posilování, tedy pracujeme s tlakem, který pomine, až když kůň úkol splní. Za úspěch je považováno, pokud jezdec získá kontrolu nad koněm a pokud kůň kontrolu nad svým chováním ztrácí. Tréninkové metody, při kterých je kůň cíleně omezován v pohybu (např. přivazováním hlavy či končetin) koně prohlásí za jezditelného ve chvíli, kdy se přestane bránit a upadá do stavu naučené bezmocnosti.

Na základě vědeckých studií se ukazuje jako velmi pravděpodobné, že koně vykazují znaky naučené bezmocnosti – včetně snížené motivace, anhedonie (neschopnosti prožívat kladné emoce) a kognitivního deficitu (narušení mentálních funkcí) – pokud jsou opakovaně a bez možnosti úniku vystaveni negativním zkušenostem v tréninku i managementu.

(Hall C, Goodwin D, Heleski C, Randle H, Waran N, 2008)

Co se děje v mozku

Je logické, že se kůň přestane snažit vymýšlet řešení, když všechny dosavadní snahy vyhnout se bolesti selhaly.

U naučené bezmocnosti se však nejedná pouze o mentální a emocionální rekaci, dochází také ke změnám v činnosti mozku. Souvisí to s vylučováním neurotransmiteru dopaminu, který vědci spojují s pocity přicházejícími s odměnou nebo motivací. K nárůstu produkce dopaminu dochází v různých oblastech mozku spolu s úlevou, odměnou nebo potěšením. Také stres způsobuje uvolňování dopaminu, což motivuje jednotlivce, aby našel řešení, jak tento stres zmírnit.

Když zvíře zjistí, že nedokáže předvídat nebo kontrolovat situaci, může nastat stav naučené bezmocnosti, při kterém se zastaví uvolňování stresem vyvolaného dopaminu, který by zvíře motivoval problém řešit.

Obvyklé příčiny naučené bezmocnosti

Omezení

Velmi účinou metodou jak navodit stav naučené bezmocnosti je zvíře omezit v pohybu. Patří sem praktiky jako přivazování nohy koně pod břicho, svazování nohou k sobě, přivazování hlavy k ocasu apod. Řadíme sem i pomůcky jako je tzv. fajfka, které koni způsobují tak velkou bolest, že ho nutí stát a vydržet jiný nepříjemný podnět. Paradoxně tyto pomůcky někdy bývají označobány za „zklidňující“.

Mezi prostředky, které napomáhají získat maximální kontrolu nad koněm a mohou způsobit naučenou bezmocnost patří i poměrně běžné tréninkové pomůcky jakými jsou vyvazovací otěže, průvlečky, určité lonžovací postroje atd., které nutí koně pohybovat se v určité pozici bez možnosti změny či úniku. Tohoto stavu však lze dosáhnout i bez patřičného vybavení. Velmi populární metodou k získání kontroly nad koněm při práci ze sedla je hyperflexe, neboli rollkur či LDR.

Nevhodná aplikace udidel a uzdění

Udidlo, které leží v citlivé koňské hubě, dokáže koni zupůsobit značný diskomfort a bolest. Pokud je kůň ježděn pod stálým tlakem v otěžích, ovlivňuje ho to na fyzické úrovni, ale i mentálně. To stejné platí i pro nevhodně padnoucí či záměrně restriktivně používané uzdění. Pro získání kontroly nad koněm se používají například pevně utažené nánosníky, podpínky či podbradní řemínky.

Nekonsistentní tréninkové metody a protichůdné pomůcky

Uplatňování protichůdných pomůcek, např. zároveň využívaná zádrž rukou a k tomu pobídka k pohybu vpřed, patří mezi další zásadní stresory. Kůň v signálech nenachází logiku, jsou pro něj nepředvídatelné, stále se mění a nenachází možnost správného řešení. Jelikož nemůže situaci vyřešit, odevzdá se jí, „vypne se“. To platí o pro nekonsistentní způsoby tréninku, kde nejsou stanovena jasná pravidla a jezdec koně motivuje pouze trestem, bez možnosti najít strategii, kterou by úkol uspokojivě a vždy splnil.

Management koně

Neumožnění volného pohybu a izolace je pro stádové, stepní zvíře, kterým je přirozeně kůň, naprosto frustrující. Chyby v managementu se pak často projevují jako tzv. zlozvyky – klkání, tkalcování, okusování čehokoliv či sebepoškozování. Jiní koně na izolaci a zavírání v boxech reagují depresivně, letargicky a apatií. Zlozvyky, tak jak je známe u ustajovaných koní, se u koní žijících svobodně (polodivokých či divokých), nevyskytují.

Dalším zásadním stresovým faktorem s velkým dopadem na pozdější život koně je příliš brzké a nevhodně provedené odstavení hříběte.

Jak rozpoznat naučenou bezmocnost

Naučená bezmocnost se projevuje obvykle ve třech behaviorálních oblastech: motivační, kognitivní a emocionální. Naučeně bezmocní koně nemají tendenci se nepříjemným podnětům vyhýbat, nesnaží se uniknout ani utéci, nejsou motivovaní k jakékoliv reakci či odpovědi. Nejsou schopni si spojit chování s předvídatelným důsledkem. Upadají do deprese, úzkosti, jsou pasivní, demotivovaní, apatičtí. Paradoxně je toto chování považováno za žádoucí, protože kůň je zdánlivě hodný, snadno ovladatelný, manipulovatelný a neodporuje.

Jsou to přesně ti koně, kteří jsou s oblobou poskytování začátečníkům na ježdění, protože jsou „klidní“, „líní“, spolehliví, „nevymýšlí“.

Ve fyzické rovině se hluboké dopady tohoto psychického tramatu mohou projevit ve formě trávicích obtíží, žaludečních vředů, ztráty hmotnosti, větší náchylnost ke kolice či obecně častějšími zdravotními problémy.

Naučeně bezmocní koně se často projevují odevzdaným postojem se svěšenou hlavou a uvolněnou pozicí uší. Vzhledem k tomu, že se jedná o pasivní strategii vyrovnání se s problémem, pozorujeme u těchto koní i nižší srdeční aktivitu (nižší tlak a tep).

Naučenou bezmocnost je však třeba nezaměňovat s desenzitizací, tedy zvykáním na problematické podněty, případně se sníženou reaktivitou koně na pomůcky, kterou způsobuje příliš silný tlak od jezdce.

Prevence naučené bezmocnosti

Vycházíme-li z předpokladu, že naučená bezmocnost pramení z pocitu ztráty kontroly, nejlepší prevencí je koni dopřát alespoň nějakou kontrolu nad vlastním životem. V ideálním případě například koni umožnit žít v otevřeném, dostatečně velkém výběhu se skupinou koní a přístřeškem či boxem, kdy si sám může vybírat, zda chce být uvnitř či venku. To bohužel vždy není možné, proto bychom měli nabízet koni možnost volby, kdykoliv je to možné, i když se jedná třeba jen o maličkosti. Naprostou nezbytností je celodenní volný přístup k senu/pastvě a vodě. Vhodné je využívat i prvky enrichmentu a dodávat koním nové podněty pro učení a zkoumání.

Důraz by měl být kladen i na způsob odchovu hříbat, zejména způsobu a načasování odstavení a následně začlenení do stáda.

Důležité je samozřejmě stále sledovat, za kůň neprojevuje znaky bolesti či diskomfortu, ať již kvůli udidlu, uzdění, sedlu, fyziologickým problémům či tréninkovým metodám. V ideálním případě by v tréninku měly být metody negativního posilování nahrazovány metodami pracujícími s pozitivní motivací.

Zdroje

The Slippery Slope to Learned Helplessness in Horses: https://thehorse.com/179955/the-slippery-slope-to-learned-helplessness-in-horses/

Hall C, Goodwin D, Heleski C, Randle H, Waran N. Is there evidence of learned helplessness in horses? J Appl Anim Welf Sci. 2008;11(3):249-66. doi: 10.1080/10888700802101130. PMID: 18569222.